Kdo nese odpovědnost za uklouznutí na chodníku s případnými zdravotními důsledky?

Jelikož v předjaří a jarních měsících už málokdo počítá s jejich údržbou, mohlo by se to majitelům i uživatelům chodníků vymstít. Výkyvy v zimním a předjarním počasí, kdy je země střídavě mokrá i zmrzlá, mohou ještě občasné namrzání chodníků způsobovat. A proto je zapotřebí i po skončení kalendářní zimy průběžně sledovat bezpečnou schůdnost chodníků, aby na nich nedošlo k poškození zdraví osob třeba v místě, kde právě vám přináleží se o něj starat. Je pravda, že vlastník chodníku nyní už neodpovídá za veškerou újmu, která vznikne chodcům v důsledku jeho stavu při mrazu a sněžení. Nedávno totiž Nejvyšší soud sjednotil svůj přístup k otázce nároků na náhradu nemajetkové újmy na zdraví.

Vznikne-li chodci na neudržovaném chodníku újma na zdraví, ne vždy za to nese plnou odpovědnost vlastník chodníku. Obecně a zjednodušeně lze říci tolik:

Může-li chodec závadu na chodníku podle okolního prostředí předvídat a předpokládat (např. zasněžený celý chodník, namrzlý celý chodník, souvislé poškození či práce na chodníku aj.), pak je povinen tomuto stavu přizpůsobit chůzi a v takovém případě se nejedná o závadu ve schůdnosti, ani když chodník není posypaný či zametený a vlastník chodníku za případnou újmu na zdraví nezodpovídá. Chodec totiž ze zákona musí: „přizpůsobit své chování stavebnímu a dopravně technickému stavu komunikace, povětrnostním podmínkám a situaci v provozu na pozemních komunikacích. Dále je chodec povinen své chování přizpůsobit svým schopnostem a zdravotnímu stavu a má být v tomto smyslu předvídavý“.

Jestliže však jde - na jinak čistém chodníku - o ojedinělou námrazu či jinak nebezpečné místo, které podle stavu okolního prostředí předpokládat nelze (nepředvídatelná závada ve schůdnosti) a dojde tak k nenadálému nebezpečí, na něž nemůže chodec adekvátně a účinně reagovat, pak lze na vlastníkovi náhradu škody za případnou újmu na zdraví vymáhat.

Autor: PROFEETO