I psi mají své „spalničky“

Mezi ty (naštěstí) dnes již zapomenuté patří psinka. Je to ale jen díky pravidelnému očkování: na nálepce většiny očkovacích látek můžete najít ve skrumáži záhadných písmen (nejčastěji DHPPiR) písmeno „D“, čili anglicky distemper, česky psinka.

Psinka je velmi nakažlivé a nebezpečné onemocnění nejen psů, ale i divokých psovitých šelem, fretek, lvů, tygrů, leopardů a dokonce i tuleňů a lachtanů. Virus napadá dýchací, trávicí a nervový aparát. Nejčastěji se objevuje u štěňat, ale běžně onemocní i dospělí psi. K nakažení dochází kapénkovou infekcí a kontaminovanými předměty. Mezi příznaky nemoci patří horečka, výtok z nosu, kašel, apatie, ztráta chuti k jídlu a zvracení. Nervová forma se posléze projeví neobvyklým chováním (chůze v kruhu), záškuby svalů, křeče, záchvaty a ochrnutí končetin. Léčba není známá.

Virus psinky je velmi podobným viru spalniček u lidí. Stejně se i přenáší a kromě vyrážky jsou projevy velmi podobné klinickému obrazu nemoci u psů (horečka, kašel, zánět spojivek, rýma). I u spalniček může dojít k napadení nervového systému (spalničkový zánět mozku) a i na spalničky lze zemřít. Stejně jako u psinky je klíčové očkování, čili prevence.

Zatímco rok 2020 je pro lidstvo rokem boje s koronavirem, mají i zvířata své „pandemické“ problémy. Jedním s příkladů je právě psinka. V únoru letošního roku upozornily úřady všechny chovatele psů v Kalifornii, že u divokých zvířat (lišek, skunků a mývalů) se začíná objevovat neobvykle velké množství případů psinky. Ve státě Wyoming (USA) onemocnělo od srpna do října 2020 psinkou 24 psů prodaných ze dvou inkriminovaných petshopů. Stejná situace vznikla v dubnu 2020 v Bhútánu – onemocnělo větší množství toulavých psů a následně i psů chovaných v domácnostech. V květnu se na severovýchodě Spojeného království zopakovala stejná situace u divokých zvířat, především lasicovitých a psovitých šelem (lišek). Nejznámější epizoocie psinky je známá z Finska, kde nemoc řádila v letech 1994 a 1995 a onemocnělo více než 5000 psů. Nemoc se tam objevila z ničeho nic po 20 letech.

Jak vidno, humánní epidemiologové i veterinární epizootologové musejí být neustále bdělí, neboť viry a bakterie útočí ze zálohy a rádi využívají momentu překvapení. Dlouhodobá absence nějakého onemocnění může provokovat ke kacířským úvahám o nepotřebnosti očkování. Rezignace na prevenci ale dříve či později končí políčkem do tváře nebdělého jedince. Jen to mlaskne.

Autor: MVDr. Martin Grym, zdroj: Komora veterinárních lékařů ČR