Dědictví po zesnulé osobě

V pozůstalosti se zákonným způsobem rozděluje majetek i dluhy. Dědické řízení musí však proběhnout i tehdy, když zesnulý nevlastnil vůbec nic.

Když lékař konstatuje smrt člověka, je povinen tuto událost oznámit příslušné matrice. Matriční úřad pak informuje soud a ten určí notáře, jenž se bude konkrétním dědickým řízením zabývat. V zájmu zachování objektivity v průběhu řízení si pozůstalí nemohou notáře vybírat sami.

Notář nejprve zjistí, jestli zesnulá osoba sepsala závěť anebo dědickou smlouvu. Existují-li tyto dokumenty a jsou-li v souladu se zákonem, musí se pozůstalostní řízení řídit poslední vůlí zemřelého. Jestliže závěť či smlouva pořízeny nebyly, probíhá dědické řízení podle platných zákonů.

Co je to dědická smlouva

Nejprve je zapotřebí zmínit, že dědická smlouva, je-li sepsána notářem, má nejvyšší právní sílu; to znamená, že má přednost před ostatními projevy poslední vůle zemřelého. Jde o dohodu mezi zletilým a svéprávným zůstavitelem a jeho blízkými. Obsahem dědické smlouvy může být kupříkladu vyrovnání s některými členy rodiny již za života zůstavitele a ti pak už nebudou dědit. A podobně. Ve smlouvě však nesmí být rozdělen celý majetek – zůstavitel smí tímto způsobem disponovat pouze jeho ¾ a jedna čtvrtina musí zůstat volná.

Závěť

Tento dokument má druhou nejvyšší právní sílu. Oproti dědické smlouvě jde v závěti o jednostranné rozhodnutí zůstavitele; ten může závěť i odvolat či měnit. Závěť se zpravidla sepisuje u notáře – zůstavitel tak má větší jistotu, že na jeho poslední vůli bude při pozůstalostním řízení brán zřetel.

Zůstavitel může také poslední vůli sepsat a podepsat za přítomnosti svědků. Pokud chce napsat poslední vůli sám, musí tak učinit vlastní rukou.

V případě pořízení závěti může zůstavitel rozhodnout o celém svém majetku.

Ať je sepsána dědická smlouva či závěť, zákon praví, že do ní musí být zahrnuti nepominutelní dědici, tzn. děti, popřípadě vnoučata, neboť mají zákonný nárok na poměrný dědický podíl;  výjimkou je situace, kdy byly některé z těchto osob právoplatně vyděděny.

Pokud nebyl ani jeden z uvedených dokumentů sepsán, pak se v dědickém řízení bude postupovat podle zákonné posloupnosti, tzn., cituji: „Občanský zákoník v § 1635 a následujících upravuje šest tříd dědiců. Jestliže nedědí nikdo v rámci jednotlivých dědických tříd, připadne dědictví jako odúmrť státu a na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic“.

Zákonná posloupnost

I. třída dědiců

Sem patří děti a manžel/manželka zesnulé osoby. Všichni dědí stejný podíl. Avšak pozor – nejprve musí být vypořádáno společné jmění manželů, a teprve poté děti.

II. třída dědiců

Neměl-li zůstavitel děti, pak dědí manžel/manželka, rodiče a osoby, které se zůstavitelem žily ve společné domácnosti nejméně jeden rok. Majetek se dělí takto: manžel/manželka dědí polovinu majetku, ostatním přísluší druhá polovina, a to stejným dílem.

III. třída dědiců

Stejným dílem dědí zůstavitelovi sourozenci, anebo jejich děti a osoby, které žijí ve společné domácnosti. Ovšem za předpokladu, že již nedědí žádný z rodičů zesnulého.

IV. třída dědiců

Když nedědí nikdo z III. třídy dědiců, připadne pozůstalost stejným dílem prarodičům zůstavitele.

V. třída dědiců

Dědí prarodiče rodičů zůstavitele, jsou-li ještě naživu. Tehdy každý z nich obdrží 1/8 majetku.

VI. třída dědiců

V této třídě může dědictví připadnout praneteřím, prasynovcům, strýcům a tetám, a to opět rovným dílem. Jestliže už jmenované osoby nežijí, přejde dědický podíl na jejich děti, tzn. na zůstavitelovy bratrance a sestřenice.

Odkaz

Zůstavitel může nařídit, aby určitá stanovená osoba, tj. odkazovník, obdržel jednotlivou věc anebo soubor věcí z jeho majetku. Odkazovník nepatří mezi dědice a také se na něj nevztahují dluhy zesnulé osoby.

A příště si ve stručnosti povíme něco o oceňování majetku v pozůstalosti, a také o tom, jak vlastně dědické řízení probíhá.

Autor: PROFEETO